Chancellorsville
Dvacátýšestý pěší pluk dobrovolníků ze státu Wisconsin (1862-65)
Karel Řezníček :: 24. 05. 2007
První čtyři měsíce roku 1863 se pluk do nepřátelské palby opět příliš nedostal, neboť nahrazení poraženého generála Burnsidea generálmajorem Josephem Hookerem si vyžádalo další reorganisaci potomacké armády (U.S.Army of the Potomac) a tak se příliš nebojovalo. Vnitřního uspořádání divize, ani brigády se fakticky nedotklo, pouze Carl Schurz - rodák z Kolína nad Rýnem, jež velel této divizi byl povýšen již na generálmajora dobrovolníků36. Zásadní změna však nastala v mezidobí v čele XI. sboru, kde Franz Sigel byl k značné nevoli "svého sboru" přeložen do údolí Shenandoah a velení převzal "novo-anglický" generálmajor Oliver Otis Howard. Na prvý a opravdový "křest ohněm" si tak plukovník Wilhelm Heinrich Jacobs se svými muži musel počkal až do bitvy u Chancellorsville, stále v sestavě druhé brigády, třetí divize, XI sboru.37
Přesto ještě v období před touto bitvou pluk odepisuje další dva naše krajany - po pádu ze stromu zraněný Ignác Skala38 a Václav Pazderník - pro nespecifikovanou nemoc, byli zproštěni aktivní služby.39 "Sotva, že trochu naučili nás zacházeti se zbraní" vypravuje občan Mikulecký, "již to šlo do živého - první bitvu prodělal jsem u Chancellorsville ve Virginii"40 Zmíněný "bojový křest" přišel v neděli 2. května 1863: "Náraz Jackson-ova voje, který v armádě Potomacké takový zmatek spůsobil, pocítil nejvíce 26. pluk státu Wisconsin, u kterého velký počet Čechů sloužil. František Fišer, který též k pluku tomu náležel, měl tu nehodu, že nepřátelská kule vnikla mu do hlavně, tak že byl nucen na chvíli od boje ustati. - Jan Švec od téhož pluku ve svých zápiscích vypráví, že velitel jejich brigády, jménem Křižanovský, měl k mužstvu před zahájením bitvy delší řeč a sliboval, že je vyvede z bitvy co vítěze. Záhy na to vyřítil se Jackson s vojem svým z lesa a vřava bitevní započala. "Bitva trvala až do noci", píše Švec, "načež zapálen byl les, v kterém mnoho zraněných uhořelo." - Josef Paidr, s nímž se čtenář již byl seznámil a který též náležel k 26. pluku wisconsinskému, udává, že při prvním útoku Jackson-ova mužstva zabit byl Čech Václav Gotfrýd a je zde též pohřben. Václav Vlašťovka, z Milwaukee ztratil zde ruku."41 Po této bitvě se po třetí a žel i naposledy setkáváme s obsáhlým Kvapilovým dopisem:42 "myslil jsem Vám šířeji o bitvě u Chancellorsville psáti, jakmile se dostanu z nemocnice, kamž mě kulka rebelů přivedla - poněvač, ale má nemoc se nelepší a noha nechce ještě po vojensku vykračovat, tedy snad by jste mohli dlouho čekat.
Nebudu se však pouštět do popisování celé bitvy, k tomu mě schází přehled, napotom popis bitvy Chancellorsville v "Slávii"43 jest tak pěkně a podrobně psaný, že sám o lepší se ani pokoušet nebudu. Nemohu však opomenout abych se šířeji o našem pluku nevyslovoval. Tak mu z mnohých stran jest vypočítáno, že se špatně držel, že ani nevystřelil a dal se na útěk. Toť mohu vás ujistit, že podobné tvrzení jsou lživá pocházející od těch, jenž by cizince rádi snižovali, aby pak jim všeliká práva později odepřít mohli. Nebude tedy od místa když vám holou pravdu povím. Dne 2ho května as v 5 hodin odpoledne bylo proti nám slyšet střílení, my již ale tomuto bouchání tak přivykli, že jsme se tímto nenechali mýlit a volně jsme si naši kávu vařili. Když však jsme se chystali ukuchtěnou kávu též požít přihrnou se na nás plenkaři a za nima hrnou se rebelové. Sotva že plenkaři dostali se k pluku, nacházeli se i rebelové na kraji v lese, střelba začala být všeobecná, kulky jen, jen hvízdaly nám nad hlavama. - Za chvíli jsme dostali poručení ustoupit zpět, čímž jsme chtěli z lesa povstalce vylákat. Toto v nejlepším pořádku bylo vykonáno. Za námi se nacházeli dvě děla, ty přes nás házely bomby do rebelů, my též jsme velmi stříleli, takže jsme museli povstalcům mnohem více uškoditi než oni nám. Na neštěstí za námi byli 3 plukové, které měli jít ku předu, buď ale nemohli prach snést, a nebo se jim pískání kulek hrubě nelíbilo a proto dali se k útěku. Rebelů byla velká síla, My sami jsme jim odolat nemohli a proto jsme se pustili za nimi. Čeští hoši se drželi výborně, každý z nás nejméně desetkrát vypálil než jim záda ukázal. V bitvě stáli jsme všichni pohromadě jsouce všichni chladné mysle, každý z nás míříc na šedáky (tak jmenujme rebely). Po útěku jsem mnoho neviděl, bomby lítaly před i za mnou a činily moje postavení nebezpečnější než když jsem se v řadách nalézal. Mimo Václava Laštovky jemuž ruka odejmuta být musela a o nějž zajisté se češi milwauští a racinští postarají, není z čechů tak žádný nešťastný. - V nemocnici nás navštívil president Lincoln. Dal ruku nám všem a vyptával se každého jednotlivce ke kterému pluku náleží. Touto jeho dobrosrdečností byli jsme všichni velice pohnuti". - -44 Tato slova o statečnosti pluku nezávisle potvrzuje i František Stejskal, od 82. illinoiského pluku z první brigády téže divize, který mj. napsal: "Armáda naše byla napadena na pravém křídle. My byli nuceni zaházeti potravu a chápati se pušek a již viděli jsme šedé řady rebelů hnáti se proti nám. Bránili jsme se zoufale, leč přesile Jackson-ově odolati nemohouce, byli jsme nuceni couvati. Mnoho vojska dalo se na útěk, jen náš pluk a 26. wisconsin-ský bojovaly o každou píď země. Byl jsem při této první prudké srážce poraněn do nohy a klesl jsem na bojišti a posléze upadl do zajetí..."45 Na zozdíl od tradičního výkladu o zhroucená Schurzovy divize, i další prameny potvrzují, že ústup německých unionistů nebyl tak náhlý a překotný.46 Snad tedy i naši krajané přispěli k zbrždění vítězného Jacksonova postupu, neb sboroví důstojníci po bitvě specielně vyzdvihovali chrabrost právě těchto dvou pluků.47 Ještě k bitvě u Chancellorsville, vypravuje Josef Paidr mezi jiným i toto:"Nedaleko od onoho místa, kde my jsme stáli, byly dva krásné, zděné domy a zdálo se, že jsou opuštěny, jelikož my nikoho neviděli. Teprve když jsme ustupovali, spatřili jsme tam plno ženštin, které vesele jásaly a šátky mávaly. Měly z toho patrně velkou radost, že rebelové vítězili. Nejhůře pro nás bylo, že jsme byli nuceni couvati lesem, který byl v jednom plamenu a mnoho našich soudruhů zde vzalo za své."48 Údaje o ztrátách pluku se velice různí - německé historické49 uvádí 154 mrtvých a zraněných z 650 zúčastněných mužů, v průběhu Jacksonova přepadu a dalších 23 v pozdějších fázích bitvy. Mezi vážně zraněnými byl podle tohoto pramene i plukovník Jacobs. Oficiální hlášení o ztrátách pluku50 v této bitvě uvádí 53 jmen padlých a 96 zraněných příslušníků jednotky - plukovník mezi nimi uveden není, přestože jak dnes již víme skutečně raněn byl - byť lehce.51 Tyto hlášení psaná bezprostředně po bitvě jsou vždy značně zmatečná, neb téměř vždy někdo přežil své "smrtelné zranění" a ještě častěji mnohý lehčeji zraněný později zemřel - nezvěstní pak zpravidla nejsou zahrnuti vůbec. Mrtvý Godfrey Wenzell však nesporně je naším Václavem Gotfrýdem, do obou nohou zraněný Chancey Leky je naším Václavem Lehkým a zraněný Warlo Lustofke pak zmrzačeným Václavem (V)Laštovkou - ten však také může být právem zařazen mezi mrtvé, neboť se sice vrátil domů, ale 10. července téhož roku zemřel na následky svého zranění.52 František Kvapil ani Václav Kabinos zde uvedeni nejsou přestože raněni byli - je zde však uveden mj. i jistý Joseph Joachimstahl. Josef Jáchimstál se přihlásil ke svému zranění v dopise spontálně reagujícím na zprávu o vojenské situaci a ztráty u pluku s notným časovým skluzem: "Vážená redakce Slávie! Nalezl jsem v čísle 137 moje vlastence Čechoslované, jenž jsou od mého pluku 26. Wis., které dobře znám a nyní se dovídám, že jsou také raněny. Já jsem byl z nich nejdříve raněn v boji u Chancellorsville a přišel jsem do nemocnice nedaleko ležení mého pluku a oni mne často navštívili a nyní se v tom sami nacházejí. - Tato zpráva mne projela, bylo mi asi tak jako když do srdce křeše - avšak není pomoci, - musíme hájit to nejdražší - svobodu!"53 František Kvapil, Josef Jáchimstál (pro vážná zranění) a Jakub Kryl (pro nespecifikovanou nezpůsobilost) trvale opustili řady pluku.54
| 36 | SIFAKIS, Steward: c. d., s. 574 -- KAUFMANN, Wilhelm: c. d., s. 466-470 |
| 37 | HOWARD, Oliver O.: The Eleventh Corps at Chancellorsville, Battles & Rangers, sv. III., s. 189-202 |
| 38 | nebyla v tom však patrně jen závažnost poranění: "Na (zdravotní) dovolené, aby snad děvče na něj nezapomělo, mladý obránce vlasti bez dovolení svých představených - se oženil. Třetí den po veselce došla dovolená a vojenská povinnost udělala líbánkám krátký konec. Na cestě zpět ku svému pluku, setkal se náhodou v hostinci v Milwaukee se starým plukovníkem svého pluku, Batchem, a tomu konečně sdělil, čeho se dopustil během své dovolené. Následkem toho bylo prodloužení dovolené o 6 neděl a pak ještě vymoženo, aby mohl zůstati v hlavním domácím táboře svého pluku a vzíti si ženušku k sobě. To ovšem byla trochu jiná vojančina, než na jakou jsou zvyklí vojáci v Čechách. Amerikán - r. 1915, s. 277 |
| 39 | PULA, James S.: c. d., s. 401 a 420 |
| 40 | Amerikán - r. 1892, s. 199 |
| 41 | ČERMÁK, Josef: c. d., s. 219 |
| 42 | Slávie - 5.6.1863 |
| 43 | Slávie - 8.5.1863 |
| 44 | Slávie - 5.6.1863 |
| 45 | ČERMÁK, Josef: c. d., s. 220 |
| 46 | FREEMAN, Douglas F.: Lee´s Lieutenants, New York, 1886, sv. II - s. 557 - první se zhroutila a paniku zavinila "anglická" divize Devensova... |
| 47 | PULA, James S.: c. d., s. 136-42 |
| 48 | ČERMÁK, Josef: c. d., s. 219 |
| 49 | KAUFMANN, Wilhelm: c. d., s. 360 - s odvoláním na Doerflingera a jeho - Familiar History of the Twenty-sixth Regiment Wisconsin Volunteer Infantry.) |
| 50 | Official Records - Battle of Chancellorsville, Casualties - 26th Wisconsin Infantry |
| 51 | PULA, James S.: c. d., s. 356 |
| 52 | PULA, James S.: c. d., s. 126, 129, 145, 348 a 419 |
| 53 | Slávie - 28.7.1864 |
| 54 | PULA, James S.: c. d., s. 384, 398 a 419 |