Chattanooga
Dvacátýšestý pěší pluk dobrovolníků ze státu Wisconsin (1862-65)
Karel Řezníček :: 24. 05. 2007
26tý pluk wisconsinský, u něhož velký počet Čechů sloužilo byl přesazen od armády Potomacké k armádě Cumberlandské (U.S.Army of the Cumberland) a první srážka, které Čechové u Chattanoogy se súčastnili, byla ona u Wauhatchie, kdy McLaws (nikoli známý Lafayette - jen E.M.Law!) v noci z nenadání na pluky Hooker-ovy udeřil. Vypravuje o tom Josef Paidr následující: "Utábořili jsme se blíže Lookout Mountain a po skrovné večeři ulehli. O dvanácté hodině vrazili rebelové do ležení našeho a počali zde zle řádit. Byli jsme ze spánku vyburcováni a v největším chvatu do šiků sestaveni, byla to třetí velká bitva, které jsem se byl súčastnil, leč přece ještě nikdy nebylo mi tak úzko, jako tuto noc, kdy mlčky stáli jsme vedle sebe, čekajíce na povel. Neviděl jsem ničeho, nežli záblesky pušek, což podobalo se svatojánským muškám. V tu noc nepřišli jsme do tak tuhého ohně."68 Smysl posledních slov nám nejlépe přiblíží skutečnost, že v tomo boji byli zbloudilými kulkami zraněni pouze dva příslušníci pluku.69
Poměr sil u Chattanoogy se vyrovnal, ale vyhráno nebylo: "Václav Švejkar vypravuje jaký hlad vojsko muselo zakoušeti, když bylo obleženo Jihany u Chattanooga. "Viděl jsem," píše ve svých zápiskách, "kterak vojínové ze zabitých koní a mezků maso vyřezávali, jen aby ukojiti mohli krutý hlad..."70 Koncem listopadu proto nastupuje v tzv. bitvě u Chattanoogy, posílená Unionistická armáda pod osobním Grantovým velením, do rozhodného protiútoku - pluk se v této bitvě poprvé nacházel pod velením majora Friedricha C. Winklera, který poté v jeho čele jako podplukovník setrvá až do konce války.71 "Paidr s otatními súčastnil se též útoku na Lookout Mountain, při kterém žádného Čecha nepotkla ta nejmenší nehoda."72 Skutečnost je poněkud prostší - s vyjímkou šarvátky u Catico Creek, jež se obešla bez obětí, zasáhl pluk o síle pouhých 270 mužů do této bitvy jen sbíráním demoralizovaných a ihned se vzdávajících nepřátel. Ojedinělá nepřátelská kulka sice provrtala klobouk Františku Fišerovi, ale ten zůstal nezraněn.73 S Grantovým jmenováním do funkce vrchního velitele všech armád Unie a s tím spojeným Shermanovým velením zde na "západě" na jaře 1864 dochází k rozsáhlým reorganizacím. V jejich důsledku mj. zanikl XI. sbor a pluk je nyní třeba hledat v XX. sboru generálmajora Josepha Hookera. Zde je zařazen jako jediný německý pluk v rámci třetí brigády, třetí divize generála Daniela Butterfielda - velitelem zmíněné brigády se stal plukovník James Wood Jr.. V této sestavě pluk absolvuje Shermanovo tažení mající za cíl dobýt georgijské průmyslové centrum - Atlantu.74 Toto již se netýkalo Vincence Smrčka, který 30. dubna dezertoval (jistý nejmenovaný novinový pramen udává, že zemřel 14. ledna 1863 v Columbijské nemocnici ve Washingtonu D.C.) a kontraverzního Josefa Krajníka, který byl zproštěn služby pro nezpůsobilost - v propouštěcím dokumentu je zajímavá poznámka: "Nikdy nebyl v bitvě"75 O jeho vojenské dráze a zejména názorech76 jsme informováni i z krajanských zdrujů: "mezi jinými čechy sloužil Josef Krajník, při 26. pluku státu Wisconsin, setnina F. Sděluje, že mnoho museli vystáti, a že "neleželi", jak rakouští vojáci říkají, ale stále z místa na místo museli přecházeti, a zakusili hladu, žízně a otrhání, tak, že těch dobrých časů na vojně bylo málo".77
| 68 | ČERMÁK, Josef: c. d., s. 269-70 |
| 69 | PULA, James S.: c. d., s. 205-211 |
| 70 | ČERMÁK. Josef: c. d., s. 270 |
| 71 | KAUFMANN, Wilhelm: c. d., s. 563-564 |
| 72 | ČERMÁK, Josef: c. d., s. 270 |
| 73 | PULA, James S.: c. d., s. 212-215 |
| 74 | Battles & Leaders, sv. IV., s. 286 |
| 75 | PULA, James S.: c. d., s. 421 a 398 |
| 76 | "Vážený pane redaktore. Nemohu opomenout podati Vám některé ze svých náhledů, kteréž povstaly v mé mysli z dosavadních mých zkušeností. Zdá se mi podivná ta americká politika! Dnes vydá se zákon, toliko a toliko tisíc vojska potřebujeme, vypíše se odvod a když to nejvíce trefí chudý lid, který ani neví proč se to děje, řekne se mu, děláte to všecko pro sebe a pro Vaše dítka. Rodičové a manželko, není tomu vždy tak. Je v tom mnoho nezdárné americké politiky. Ti zdejší páni Yenkové vědí, že ten cizí národ, který přilétá sem jako pták ze všech krajin, dobře se zde dovede hlavou i rukama uživit, a že kdyby to tak bylo, brzy musel by je převýšiti. Oni se chopili prostředků aby vzrůst jeho zarazili a tento národ cizí ze svých bývalých zemí je nucen býti poslušným; proto chopili se zbraně a stojí tam na bojišti jako přimražen až padne. Páni Yenkové se také chopili zbraně, ale jen aby si tím peněz nadělali; ti tam nejdou aby spravedlivě bojovali, tak ubozí Čechové a Němci, jen opravdově prsa svá smrti nasazují; ale Yenkové se puškám vyhýbají, aby jich nemuseli nosit. Ale my jsme k tomu vedeni a podrobujeme se, proto že nám obyčejně schází lepší poučení a ubohý lid má všechno za svaté, když se mu to namluví, třeba tomu koukali rohy z pekla. Ten který sám dost prohlídne, nenajde víry - ale ať každý sám zakusí a pak ať řekne kterak se nyní zdejší velicí páni o národ starají. Hrabou peníze, pijou, hodujou a zapomínají na válku, nedbajíce třeba by vojsko hladem mřelo. Tak hledí k svému vlastnímu blahu a blaho národa je jim malichernou věcí. Kdyby se ta válka vedla za Washingtona, mohlo by se ještě jednou tak dlouho válčit s celou tou silou, jako naši páni válčí a nebylo by ani polovic těch dluhů jako máme nyní v našich státech; ale pak by arci páni lifranti málo nahrabali. Národ sice na čas všechno snese, ale běda mu když si dá tůze mnoho líbit. Málo věcí pochází z dobré jeho vůle, více z vůle těch nenasytných měchů, a dravých mamonů, kteří hledí si dobře opatřiti, třeba vydrali poslední halíř a poslední kapku krve chudému lidu. Nuž zatím jsem dosti ulevil stíženému srdci, budoucně dá-li bůh si o jiných věcech promluvíme. S úctou Josef Krajník - Slávie - 24.12.1863 |
| 77 | Amerikán - r. 1880, s. 161 |