Tažení Georgií
Dvacátýšestý pěší pluk dobrovolníků ze státu Wisconsin (1862-65)
Karel Řezníček :: 24. 05. 2007
Počátek "tažení Georgií" v souvislosti s plukem i obecně našemu krajanskému tisku nějak utekl. Rocky Faced Ridge, Buzzard Roost Gap a Mill Creek, to jsou jména drobnějších potyček jichž se pluk zúčastnil v porovnání s bitvou vybojovanou u města Resaca ve dnech 13.-15. května 1864.78 Zde se pluk v boji vyznamenal a přitom Slávie o této bitvě mlčí a tak jedinou informací o účasti našich krajanů v této bitvě byla následující věta: "V bitvě u Resaca raněn byl Čech jménem Kabinus, však podrobností bližších nebyl jsem s to se dopátrati."79 Oficiální hlášení80 vyjmenovává 9 mrtvých a 37 raněných vojáků pluku v této bitvě. Nalezneme mezi nimi jak Václava Kabinuse (Wenzel Kapinos), tak i kaprála Františka Smrčka (Frank Smotzeck) - pro F. Smrčka, vážně zasaženého do nohy to znamená konec aktivní služby, Kabinus se k pluku vrátí až téměř za rok v dubnu 186581 Následují další boje za účasti pluku, jako Cassville, Burnt Hickory, New Hope Church, Pumpkin Vine Creek a u města Dallas. Byly to krvavé boje, když dle hlášení82 stály pluk 17 mrtvých a 23 raněných. Mezi zde uvedenými není pravděpodobně žádný Čech, ale 25. května bitvě u New Hope Church byli mezi nezvěstnými Václav Lehký a Jan Svoboda.83 "Z jiného dopisu se dozvídáme, že Václav Lehký z Waterfordu, který minulou zimu v nemocnici prožil a na jaře opět zdráv byl, v posledních šarvátkách padnouti měl. Jasnější určitost očekáváme..."84 Svoboda byl raněn lehce a zůstal u pluku - Lehký (Chancey Lechky) byl raněn vážně a odvezen do Jeffersonville v Indianě, v prosinci byl zproštěn aktivní služby a k pluku se již nevrátil.85 Fronta se přiblížila k městečku Marietta s terénní dominantou hory Kennesaw: "V bitvě u pohoří Kenesaw raněn byl Václav Švejkar (od 26. pluku Wisconsin). Kule rebelská zaryla se mu do lopatky a památku toho nese Švejkar do dnes. Od téhož pluku a v téže bitvě raněn byl Frant. Fišer...".86 O zmíněném období máme zpráv více: "spěchám Vám oznámiti ztráty našich českých vojínů při tomto pluku od 15. do 20. června. za Tunnel Hill při útoku na jeden kopec, raněn byl Václav Kabinus z Milwaukee a Franta Smrček z Caledonie; dva dny později u Last Hill poranění byli: Josef Mikulecký z Cal. (lehce),87 pak Frant. Fišer a Josef Šudejkár z Maniwocu. Pohyby naše jsou Vám jistě povědomé..." Josef Pulda88 V okolí Marietty vzplanuly skutečně intenzivní boje, jichž se pluk zúčastnil - Pine Mountain, Golgatha Church, Lost Mountain, Muddy Creek,89 Noyes´ Creek, Kolb´s Farm a Ruff´s Station - avšak (ne)slavné zteči Kennesaw Mountain dne 27. se pluk nezúčastnil.90 V těchto bojích je hlášeno 11 mrtvých a 36 zraněných vojáků pluku - u Noyes´ Creek byl zraněn jistý William Matushka.91 Není zde pochyb o tom, že Puldou uvedení Václav Kabinus a František Smrček byli zraněni již podstatně dříve (u Resacy) a to kalendářně sice 15. - ovšem května a nikoli června. Další tři jmenovaní již zde jsou uvedeni jako zranění - F.K.Fisher, Joseph Michalosky, Wenzel Schnicker a navrch byl raněn v tomto výčtu neuvedený John Swoboda. Nebyli však zraněni ve výše citované časové výseči, ale jak uvedl sice poněkud zmatečně - ale správně J. Mikulecký - až 22. června v boji u Kolb´s Farm. Kaprál František Fišer se vyléčil ze zranění nohy a k pluku se zakrátko (v srpnu v Atlantě) vrátil, stejně tak jako podruhé v krátké době zraněný Jan Svoboda - ten však teprve v dubnu 1865.92 Pro vážněji zraněné Václav Švejkara a Josefa Mikuleckýho však již válka skončila.93 K bitvě u Kolb´s Farm se, ač se to na první pohled nezdá, vztahuje dojista i následující: "na 22. září,94 museli jsme zahnat rebelské předstráže z jejich posice, ty utekly do svých zákopů a my vzavše posici na vršku, byli jsme jejich střelbě vystaveni. Lehli jsme si na břicha, oni však na nás přece viděli a ve čtvrt hodině byli z naší setniny 2 zabiti a 10 raněných, mezi nimi také Josef Mikulecký. Mimo něho raněni byli Čechové Švejkar a Fišer ze setniny "F".95 Značnou zmatečnost v datech potvrzuje i Josef Paidr, jež ve svých zápiscích píše: "dne 1. července, učinili jsme na rebelské náspy prudký útok a také jsme tyto po delším zápasu dobyli. Mezi jinými věcmi nalezl jsem v opuštěném ležení rebelském českou písničku s podobiznou presidenta Lincolna. Tu teprv seznal jsem, že v rebelské armádě také bojovati muselo dosti Čechů."96 Ovšem 1. července 1864 pluk nikde neútočil... - tudíž půjde nejspíš o zábor tábora "Smyrna Camp Grounds" dne 4. července, který byl ovšem obsazen bez aktivní účasti pluku.97 Boje však neutichaly a jistý P. - patrně Pulda píše:98 "Jsem nyní 5 mil od Marietty na pravém křídle a již šestý týden bojem zaneprázdněn. Nemine snad ani den, abychom rebely neproháněli při hřmění pušek a děl a jsme jako ohlušeny. Každodenně máme zajaté, kteří dobrovolně k nám dezertují. Před včírem vzal gen. (Mc) Pherson městečko Mariettu s 3000 zajatými a taktéž i mosty železnice. Nemohu Vám s jistotou říci mnoho-li zajatých máme, avšak důstojník náš tvrdí, že je jich na 22,000. Naši bojují jako "lvi" a rebelové jako "tigři", ale nebude jim tomnoho platné, oni musí propadnouti, nebo tyto pouště, vrchy, ohrady stojí jich mnoho obětí na životech. Kdyby mně někdo 5000 doll. podával, abych ještě jednou polní tažení v Georgii konal, (jakkoli bych je nezasloužil, neb bojujeme jen o 120 mil prostory) tak bych je přece odmítnul. Naše vojsko vypadá jako stín neb při všech obtížích muselo ještě hlad trpěti; naši kvartýrmistři jsou podvodníci a zloději, zadržovali nám denní stravu a pak ji prodali. My však máme řádné důstojníky jenž chvály zasluhují."
Zatím se však frontová linie přiblížila až na linii toku Chattahoochee River o čemž nám vypravuje znovu Josef Paidr:99 "Rebelové byli na druhé straně a brzy jsme se dohodli, že na sebe nebudeme stříleti. Za chvíli nás žádali, bychom je nechali v řece vykoupat a jiný zase nabídl výměnu tabáku. My nabídnutí přijali a již jeden mladý Jihan plaval přes řeku k nám, maje na krku velký balík tabáku. Když k nám připlaval, nastalo vyměňování,káva, čaj, kapesní nože, nádoby na vodu,vůbec kdo jen co měl, vše milerád vyměnil si za trochu tabáku. Když jsme se tak poněkud s rebely sblížili, tázali se nás, pro koho budeme voliti, neboť blížily se volby presidentské. Oni byli všichni pro McClellana, kandidáta demokratického a tvrdili, že bude-li zvolen, bude i válka rázem skončena. Nemile ale nesli, když jsme jim řekli, že budeme voliti Lincola, neb oni "starého Abrahama" z celé duše nenáviděli."
Ani zde u řeky Chattahochee se fronta dlouho nezastavila a konfederovaní ustoupili až bezprostředně před Atlantu - zde v bitvě u Peachtree Creek nadešel nejslavnější okamžik v historii pluku,100 a to i když tomu následující Puldův dopis příliš nenasvědčuje: "Když byla bitva u Peach Tree Creek, na 20. července, přišli jsme na pochodu na jeden kopeček, kdež plukovník101 nám kázal stát. My ale vidouce před sebou dolinu, neuposlechli jsme ho, ale běželi dolu, kdež jsme očekávali nepřítele. Ten, když se na protějším vrcholu objevil, začali jsme do něho pálit, a bylo to ku podivu, jak každý spěchal aby rychle nabíjel; kulky nepřítele lítaly přes nás - a kdybychom byli poslechli plukovníka, zůstanivše státi na kopečku..., snad by celý pluk byl přišel k rozstřílení!"102 Mezi 9 mrtvými a 39 zraněnými v oficiálním hlášení není nikdo z "ověřených" Čechů a ani nikdo kdo by jím mohl velmi pravděpodobně být.103 Pluk nyní byl rozdělen, a jedna jeho část střežila brod Turner´s Ferry na řece Chattahoochee, zatímco druhá blokovala samotnou Atlantu.104 Josef Paidr ve svých pamětech udává: "Když leželi jsme již před Atlantou, prolítla náspem 25-liberní kule rebelská a přerazila v půli opodál stojící pušku; pažba prudkým nárazem vymrštěna byla do výše, zasáhla Čecha Josefa Boldu (nepochybně Pulda) do hlavy a spůsobila mu dosti těžké poranění..." Josef Paidr pak pokračuje: "Dne 26. zastával jsem službu přední stráže; vedro bylo přímo nesnesitelné a žhavý vzduch každého přímo dusil. Tu byl jsem postižen slunečním úžehem a musel jsem být do blízkého lesa odnešen, kde jsem ležel asi dvě hodiny bez vědomí. Jeden vojín byl u mne ponechán k obsluze. Za krátký čas jsem se v nemocnici opět zotavil a vrátil se k svému pluku. Nelze do podrobna vypsati, co vše jsme při dobývání Atlanty museli zakusit. Ve dne v noci v příkopech, někdy v nesnesitelném vedru, jindy zase v dešti o hladu a žízni - větru, nepřál bych si více něco podobného zakoušti..."105 Josef Paidr udává ve svém vyprávění i na humornější téma: "Před Atlantou přední stráže ustavičným pokřikováním jedny druhých škádlily. Když jejich hudební sbor, aby nás podráždil, zahrál Yankee Doodle, postoupila naše kapela ku předu a zanotovala známou Hang Jeff. Davis on a sour apple tree.106 Ovšem obležení města se již po měsíci chýlilo ke konci, neboť Hood, který se opakovaně neúspěšně pokusil o výpad, pochopil že nemá-li být uzavřen ve městě a donucen ke kapitulaci, bude muset toto raději vydat.107 Vojín Paidr tuto situaci u pluku popisuje následovně: "Když rebelové Atlantu vyklidili, přicválal důstojník k našemu veliteli s rozkazem, by náš pluk vtrhl do Atlanty a my také byli první, kteří jsme táhli ulicemi této jižní bašty a vyháněli odtud opozdivší se jízdu rebelskou..."108 Po pádu Atlanty a jejím obsazení unionisty 2.září 1864 se pluk usazuje posádkou ve městě a zůstává zde v relativním poklidu po dva měsíce109 Poslední Puldův dopis nám mj. přináší i toto: "Musím Vám sděliti, jak důstojníci naši nás mají v lásce. Včera dostal náš pluk 2 boxy papíru a obálek, na nichž už poštovní kolky přilepeny jsou. Důstojníci místo, aby to byli rozdělili mezi mužstvo, raději sami si je nechali, a my jsme utřeli huby. Když, ale jdeme do bitvy, tu jsou k vojákům tak laskaví, že není lepších důstojníků."110 Po Shermanově konečném rozhodnutí táhnout k moři (na Savannah), dochází k dalším organizačním změnám. XX. armádní sbor je vyjmut ze starého svazku a zařazen do nově zřízené Georgijské armády (Army of Georgia), zformované jakožto Shermanův levý pochodový proud pod velením generálmajora Henryho W. Slocuma. Za tohoto Shermanova tažení k moři se pluk nacházel stále v rámci třetí brigády (Wood), třetí divize (Ward), XX. armádního sboru, jehož velení se již po bitvě u Atlanty ujal brigádní generál Alpheus S. Williams.111 Winklerův pluk se na tomto pochodu, během něhož vstoupil i do hlavního města státu - Milledgeville, nezúčastnil žádné z řady drobných šarvátek, jež by zde mohli zaznamenat.112 Josef Paidr, který vypisuje za své soudruhy veškeré zkušenosti, vypravuje o svízelích, jaké vojsko na pochodu Georgií muselo zakoušeti, neboť bylo nuceno sháněti si potravu v nepřátelských krajinách, šat měli vojáci rozedraný a obuv žádnou.113 Za pochodu na Savannah byl Josef Paidr postižen úžehem, ale záhy se pozdravil.114 Pluk se znovu dostává do nepřátelského ohně, až když Sherman na konci tohoto pochodu oblehne cílové přístavní město, jak nám to píše právě Josef Paidr: "Před městem Savannah, leželi jsme v lese a když rebelové počali mezi nás z těžkých děl pálit, kule přerážely silné větve, které s velikou prudkotí metány byly mezi nás"115 Zde před Savannah se k pluku znovu připojuje u Atlanty zraněný Josef Pouda a po brzké evakuaci konfederovaných z města, zde ve městě se svými druhy oslaví klidné a velice radostné vánoční i novoroční svátky.116
| 78 | PULA, James S.: c. d., s. 233-239 |
| 79 | ČERMÁK, Josef: c. d., s. 337 |
| 80 | Official Records - Battle of Resaca, Casualties - 26th Wisconsin Infantry |
| 81 | PULA, James S.: c. d., s. 386 a 411 |
| 82 | Official Records - Battles of Dallas, Casualties - 26th Wisconsin Infantry |
| 83 | PULA, James S.: c. d., s. 245 |
| 84 | Slávie - 7.7.1864 |
| 85 | PULA, James S.: c. d., s. 419 |
| 86 | ČERMÁK, Josef: c. d., s. 337 |
| 87 | "Tu raněn jsem byl do hlavy a ucho mi prostřelili. Utrpení z obou ran těchto a bolesti mé byly veliké. Ke všemu byl jsem již předešlými útrapami vojenskými téměř vysílen, ale velmi dlouho to trvalo, než jsem se dostal do nemocnice, což se stalo 22. června 1864. Amerikán - r. 1892, s. 199 |
| 88 | Slávie - 7.7.1864 |
| 89 | 17. června - zde pluk pomstil Gettysburg a ukořistil blíže neidentifikovaný nepřátelský bitevní prapor. PULA, James S.: c. d., s. 248-249 |
| 90 | PULA, James S.: c. d., s. 245-253 |
| 91 | Official Records - Battles of Marietta, Casualties - 26th Wisconsin Infantry |
| 92 | PULA, James S.: c. d., s. 245, 251, 268, 398 a 421 |
| 93 | PULA, James S.: c. d., s. 251, 401 a 419 |
| 94 | Nelze dnes již posoudit, jak si Josef Pulda - či redakce Slávie spletla měsíce červen a září, nechceme-li redakci obvinit že dopis záměrně aktualizovala... |
| 95 | Slávie - 27.10.1864 |
| 96 | ČERMÁK, Josef: c. d., s. 335 |
| 97 | Battles & Leaders of the Civil War, sv. IV., s. 252 |
| 98 | Slávie - 21.7.1864 |
| 99 | ČERMÁK, Josef: c. d., s. 335-336 |
| 100 | PULA, James S.: c. d., s. 253-265 - v síle ani ne 260 mužů zadržel překvapivý přepad nepřátelské brigády o síle 1230 mužů, čímž umožnili zbytku divize rozvinout se bitevní sestavy a i po dojití munice pluk neopustil bojiště, ale smetl bajonetovým protiútokem 33. mississippiský pluk, jehož prapor ukořistil. Pluk byl "svatořečen" v hlášení velitele brigády a proslul v celé Shermanově armádě |
| 101 | Pulda má pravděpodobně na mysli velitele brigády Wooda a nikoli velitele jednotky podplukovníka Winklera - jemuž tabulkově na povýšení na plukovníka v jednotce již scházelo přespříliš mužů... |
| 102 | Slávie - 27.10.1864 |
| 103 | Official Records - Battle of Peachtree Creek, Casualties - 26th Wisconsin Infantry |
| 104 | PULA, James S.: c. d., s. 266-270 |
| 105 | ČERMÁK, Josef: c. d., s. 336-337 |
| 106 | ČERMÁK, Josef: c. d., s. 336 |
| 107 | HOOD, John B.: The Defence of Atlanta, Battles & Leaders, sv. IV., s. 336-344 |
| 108 | ČERMÁK, Josef: c. d., s. 336 |
| 109 | PULA, James S.: c. d., s. 266-275 |
| 110 | Slávie - 27.10.1864 |
| 111 | Battles & Leaders IV. - str. 697 |
| 112 | PULA, James S.: c. d., s. 275-280 |
| 113 | ČERMÁK, Josef: c. d., s. 347 |
| 114 | Amerikán - r. 1890, s. 194 |
| 115 | ČERMÁK, Josef: c. d., s. 363 |
| 116 | PULA, James S.: c. d., s. 280-282 |