Gettysburg
Dvacátýšestý pěší pluk dobrovolníků ze státu Wisconsin (1862-65)
Karel Řezníček :: 24. 05. 2007
Teprve druhá bitva, které se pluk zúčastnil, konečně přinesla Unii vítězství a to skutečně ne vítězství ledajaké. Pod velením podplukovníka Hanse Böbela (Boebel) bojoval pluk stále v rámci druhé brigády, třetí divize, XI. sboru - v němž si velení na všech pro naše krajany podstatných a rozhodujících místech stále podrželi titíž lidé jako v bitvě u Chancellorsville (Howard, Schurz, Krzyzanowski). Velmi podstatná změna se jako již tradičně týkala místa vrchního velitele, tím se nyní stal generálmajor George Gordon Meade.
"Josef Paidr který veškeré zkušenosti pluku toho nám popisuje, vypravuje následovní: "Dne 1. července vrhli jsme se do města Gettysburg, Pa. Jakmile octli jsme se ve městě, již viděli jsme, kterak první náš armádní sbor bil se s nepřítelem a my poklusem spěli mu ku pomoci. Ženy vybíhaly z domů, podávaly nám všeliké zákusky, páje, chléb, maso - leč my neměli ani času nabízenou potravu přijmouti, neb v největším chvatu hnáni jsme do bitvy. Za malou chvíli byli jsme nuceni po krátké, ale tuhé bitvě couvnouti zpět do města. Zde panoval zmatek k nepopsání, ulice byly přeplněny vojskem, pěší, jezdci, dělostřelci - to vše v divokém zmatku valilo se v před, když dospěli jsme za město, postavili jsme se opět na odpor a podařilo se nám nepřítele zadržeti až do večera."55 Tím, ačkoli zůstával v plné bojové pohotovosti, aktivní účast pluku na Gettysburgské bitvě v podstatě skončila, což bylo vzhledem k utrpěným ztrátám velkým štěstím.56 "Stran 26týho pluku psalo se jednou, že ztratil 114 raněných a 16 mrtvých - po druhé pak, že z něho nezbývá ani jedna setnina (company). Něco určitějšího musíme teprve očekávat".57 "Dne 3. července," vzpomínal Josef Paidr, "bylo nám posláno 160 děl z Washingtonu a Baltimore a tato umístěna jsou na Cemetery Hill. Když tyto nástroje započaly svoji hudbu, neviděli jsme pro hustý dým ani slunce a půda se nám třásla pod nohama. V ten den (nyní nesporně měl na mysli 1.7.) od naší setniny ztratili jsme veškeré důstojnictvo. Vím, že zde od jiných pluků mnoho Čechů padlo, však jejich jména si nepamatuji. Od naší setniny raněn byl František Řezáč, kule jej zasáhla do ramene. Josef Rosival upadl do zajetí. Musím se zmíniti též o našem praporečníku, nebožák byl tak těžce raněn, že zůstal na bojišti ležeti. Když viděl, že rebelové vítězí, strhl prapor s vynaložením posledních sil se žerdě a uschoval jej za ňadry. Po bitvě, když odnešen byl do nemocnice, nařídil, aby prapor našemu pluku byl odevzdán..."58 Obdobně referuje o této bitvě i František Smrček:59 "Co se týká našeho pluku, 26. Wis. Vol., s tím to slavně nedopadá; v poslední třídenní bitvě u Gettysburgu náramně utrpěl, čítáme toliko 230 mužů ve zbrani, též jsme bohužel mnoho Čechů pohřešili; u pluku se nachází, kteří nepřišli k ourazu následující : Comp. "I": Jos. Mykulecký, Fr. Fridrych, Jos. Pulda, Paidr z Milwaukee, Vomastek a Hailich též z Milwaukee. Comp. "D" jsem zůstal já a Jos. Smrček, Zbytovský je lehce raněn do stehna. Ludwig Kohn byl střelen pod pravou lopatku, kulka mu zůstala uvnitř vězet; Josef Rozsíval jest zajat, o Chaloupkovi nevíme, bezpochyby bude také zajat. Švec s námi v bitvě také nebyl, on je někde v nemocnici, nemohl tak silné pochody, jaké jsme dělali vydržet.60 V Comp. "F" zůstali z Čechů Fišer, Vaniš, Švejkar, Krajník; ostatní jsou zajati z většího dílu ale více neb méně raněni. - Abychom ti bitvu popisovali zdá se nám zbytečné, neb je Ti zajisté běh této bitvy z časopisu dobře znám.61 Co jsme při tom zakusili snadno si představíš anť jsme po celé tři dni zbraň z ruky nepustili a k tomu nám koule všeho druhu okolo uší hvízdali; nebyl to zpěv příliš líbezný, nejspíš to brali do - "Y" - Rebelům se náš zpěv také nelíbil nebo se s 3ho na 4ho července odtud vystěhovali, a mi ouplně opanovali bojiště. Není to k popsání s jakými city jsme tento čtvrtý červenec zasvětili; odevšad zavznívalo z tisíců hrdel "Hurrah!" a vzduch byl sama muzika a rachot bubnů.
Tu jsme slavili den uznání neodvislosti Americké a spolu vítězství naši vlastní zbraní vydobyté ještě na půdě, mrtvolami našich spolubojovníků poseté, a jejich krví zkropené; zdálo se ale, jakoby nám byla příroda té radosti nepřála, neb celý den pršelo jen se lilo, tak že na nás jediné suché nitky nezůstalo. Jezdectvo se jalo pronásledovat nepřítele, my jsme se pak hnali za jezdectvem; nepřítel se na zpáteční cestě pochodu všude opevňoval, byl ale odevšád vyhnán, u Hagerstown byl náš Corps značně zesílen čerstvými pluky. Lee se ale přece s velkou obtíží dostal na druhou stranu řeky, my se stále za nim pohybujem a doufáme že nám bude dopřáno té radosti, bychom Ti mohli co nejdříve popsat dobýtí Richmondu."62
O týden později byly v témže listě uveřejněny tyto informace - "26 Rgt. Wis. Vol. - Dle spolehlivých zpráv stojí to s Čechy následovně: Jiří Chaloupka Co. "D" mrtev; Josef Zbitovský Co. "D" raněn do nohy, později zemřel v nemocnici ve Philadelphii. Adolf Todl Co. "F" lehce raněn do nohy. Fr. Šára Co. "F" raněn do ruky. Jan Líbal Co. "F" chybí. Fr. Benda, raněn do boku. Jan Šimonek, těžce do boku raněn. Z privátního dopisu Fr. Fridricha se dovídáme že všichni Čechové z Rochestru, byvší při 26 pluku, chybí jsouce buď zajmuti buď raněni neb zabiti. Celý pluk ztratil u Gettysburgu na mrtvých 18, raněných 122 chybících 60 - úhrnem 200.63
Dle pomníku pluku přímo na bojišti u Gettysburgu, zde tato jednotka o výchozí bojové síle 516 mužů, ztratila 46 mrtvých, 135 zraněných a 37 nezvěstných vojáků. Oficiální hlášení obsahuje 53 jmen padlých a 115 jmen zraněných64 - vážně raněn byl mj. i velící důstojník pluku na bojišti, podplukovník Hans Böbel. V tomto výčtu kupříkladu zcela chybí padlý Jiří Chaloupka a ze tří dalších v bitvě smrtelně zraněných Čechů, je zde mezi mrtvými uveden Franz Scharz, mezi zraněnými Franz Benda a Zbitowsky zde uveden vůbec není. František Šára zemřel již 3.7., František Benda 20.8.65 a Josef Zbitovský až 3.9. - všichni na zranění z 1. července. S trochou fantazie zde nalézt také kvarteto Ludwig Kohn, Jan Líbal, František Řezáč a Jan Šimonek - všichni čtyři byli poraněni tak, že opustili aktivní službu. Ferdinand Hailich, Jan Svoboda a Adolf Todl byli raněni lehčeji - ovšem Hailich a Svoboda, navrch s nezraněným Josefem Rozsívalem upali do zajetí - čímž Český kontingent citelně prořídl.66 Již byla učiněna zmínka o výchozích "36 doložených" krajanech u pluku - po bitvě u Gettysburgu z nich zde náhle zbylo pouhých "13". Po řijnovém návratu u Chancellorsville zraněného Václava Kabinuse sice stav o jednoho stoupl, ale zraněný seržant Adolf Todl se překvapivě k pluku již také nevrátil, neboť je doloženo, že 27. srpna dezertoval z vojenského lazaretu ve Fort Schuyler - stát New York. Na návrat u Chancellorsville zraněného Václava Lehkého, či u Gettysburgu zajaté české trojice z richmondského zajetí si pluk musel počkat až do konce roku 1863 a na eventuelní nové české rekruty až do jara 1864 (mj. Frederick William Matushka či Jacob Skarda - ovšem zda to byli Češi...?) Až na jaře se vrátil také nemocný Jana Švec nepřítomný u pluku od 16. června 1863 až do 21. dubna 1864. 67
| 55 | ČERMÁK, Josef: c. d., s. 244-245 |
| 56 | PULDA, James S.: c. d., s. 176-179 |
| 57 | Slávie - 10.7.1863 |
| 58 | ČERMÁK, Josef: c. d., s. 245 - Šlo nesporně o prapor "národní" (hvězdy a pruhy), neboť "plukovní" (orel) zde byl ztracen... |
| 59 | Slávie - 7.8.1863 |
| 60 | Jan Švec v boji s plukem nebyl, přesto i on zanechal zajímavé svědectví: "Když bitva započala, byli jsme my nemocní nuceni slézti z vozů, neboť tyto jezdily pro raněné. Zůstal jsem bez vlády na silnici ležet a když kolem mne jel povoz otázal se mne lékař, jsem-li raněn; já odvětil, že nikoli, načež vůz jel dále a nikdo si mne nepovšimnul. Spatřil jsem nedaleko farmu farmu, kam sváželi raněné a sem s velkým namáháním jsem se doplahočil. Sotva mne lékař spatřil, zvolal: "Spojené státy nyní nemají nemocných mužů - nepřítel jest zde a každý musí pracovat! " I poručil mi, abych nosil vodu; byl jsem sláb, neb jsem několik dní již ničeho nepožil a oka nezamouřil - ale vodu jsem shánět musel! Náhle počaly dělové kule lítat až k nemocnici a lékař poručil, kdo může, aby se uchýlil dále. Byl zde jeden raněný Čech, Zbitovský z Caledonie a společně dostali jsme se s velkým namáháním do blízkého lesa, kde jsme přenocovali. Druhý den šli jsme dále, cestou Zbitovský naložen byl na vůz, já musel pěšky. Dostal jsem se na druhou farmu, kde jsem měl raněným posluhovati, avšak já více nebyl schopen další služby. Zde se ke mně přihlásil Ludvig Kohn z Racina - jemuž kule vězela v prsou. Stany ještě nebyly postaveny a my nuceni byli odpočívati na mokré půdě. Odtud byl jsem dopraven do Baltimore do tábora konvalescentů... - ČERMÁK, Josef: c. d., s. 245-246 |
| 61 | Slávie - 10.7.1863 |
| 62 | Slávie - 7.8.1863 |
| 63 | Slávie - 14.8.1863 |
| 64 | Official Records - Battle of Gettysburg, Casualties - 26th Wisconsin Infantry |
| 65 | zemřel v Lattermanově nemocnici v Gettysburgu - je zde i pochován v hrobě C-19, wisconsinská parcela - Gettysburg National Cemetery |
| 66 | PULA, James S.: c. d., Roster, s. 355-430 |
| 67 | PULA, James S.: c. d., Roster, s. 355-430 |