Tažení Karolínami
Dvacátýšestý pěší pluk dobrovolníků ze státu Wisconsin (1862-65)
Karel Řezníček :: 24. 05. 2007
Počátkem roku 1865 vstupuje pluk na svém posledním bojovém tažení na území Jižní Karolíny, přičemž v čele brigády stanul nový muž - plukovník William Cogswell.117 Williamsův XX. sbor postupuje znovu jako levý pochodový proud Shermanovy armády na Columbii - hlavní město Jižní Karolíny a po jejím obsazení kolona postupuje dále na sever na Goldsborough a hlavní město Severní Karolíny - Raleigh. S vyjímkou jediné epizodky kdy deset mužů pluku bylo zajato při rekvírování, lze konstatovat, že se toto vše z pohledu našich krajanů dělo bez kontaktu s nepřítelem. Snad i proto si musíme vypomoci a opět sáhnout k Fr. Stejskalovi z 82. illinoiského, který se účastnil téže pochodové osy:118 "Pochod náš podobal se onomu z Atlanty do Savannah - neb jsme se museli živiti "na vlastní pěst"; žírné kraje Jižní Karolíny poskytovaly nám dosti potravy, však v Severní Karolíně, na pochodu ku Goldsboro zakusili jsme dosti hladu; živili jsme se malými tropickými boby (tak zvané nigger-beans), k tomu okusovali jsme opálené kukuřičné klasy, však při vší té bídě byli jsme všichni veselé mysle, neboť každý věděl, že konec našeho utrpení jest již blízký."
Tento optimismus byl předčasný a již záhy měla být u pluku znovu prolévána krev. 16. března 1865 u Averasboro, ve dnech 19.-20. března u Bentonville a 22. března u Mill Creek pluk znovu prokazoval svoji statečnost - zvláště hned v té prvé.119 V těchto bojích dle oficiálního hlášení ztratil pluk 11 mrtvých a 12 zraněných.120 Zde je mj. uveden jistý u Averasboro (již podruhé - poprvé u Chancellorsville a tam i zajat) zraněn Peter Dworschalk - tedy nejspíše náš Petr Dvořák. Mezi těmito muži však není žádný z "ověřených" Čechů - což ovšem tolik nepřekvapí, pokud dedukční metodou zjistíme, že se těchto bojů mohli zúčastnit nanejvýš pět z původních "36" - seržant František Fridrich, kaprálové František Fišer, Josef Paidr a vojíni Josef Pulda a Matěj Vaniš. Nezraněný Jan Švec v těchto bojích nebyl přítomen, neb "zkusil zvláště útrap válečných na pochodu k Atlantě, později při dobývání téže, a na pochodu k Richmondu."121 Toto sdělení nabylo smysluplnosti teprve v okamžiku, když jsem zjistil, že Josef Švec již podruhé na delší čas opustil, z blíže nespecifikovaných důvodů, bojové řady pluku a to od 1.listopadu 1864 do 7.dubna 1865122 - čímž se jej pochod k moři, ani následné tažení Karolínami, včetně jmenovaných bitev prakticky netýkalo.
Po odražení tohoto posledního Konfederačního vzepětí následoval ve Virginii Appomattox a zde posléze kapitulace generála Josepha E. Johnstona v Durhamu 26. dubna 1865, čímž válka a to nejen pro tento pluk fakticky končí. Touto dobou by zde již mělo být přítomno opět více Čechů: Krom výše jmenované pětice se do jeho již "ne"-bojových řad v průběho dubna vrátili i František Hailich, Václav Kabinos, Jan Svoboda a Jan Švec.123 Josef Mikulecký zraněný u Kolb´s Farm celé toto období strávil stále v nemocnici124 v tenneseijském Knoxville (v U.S. General Hospital), čímž mu obdobně jako mnoho jeho druhům ve zbrani (př. tamtéž obdobně postižený Švejkar) unikly ty nejtriumfálnější okamžiky.125 Již tři dny po Johnstonově kapitulaci se pluk vydává na další pochod - znovu míří na Richmond. Sem také 11. května slavnostně vstoupí, byť oproti svým někdejším očekáváním od jihu a zcela bez odporu. Po průchodu konečně pokořeným hlavním městem Konfederace se pluk ověnčený slávou vrací nazpět (mj. přes staré bojiště u Chancellersville) do Washingtonu D.C., kde pluk svou bojovou pouť započal. V hlavním městě znovusjednocené Unie se 24. května účastní slavností vojenské přehlídky na počest vítězství v rámci Shermanovy armády reprezentující zde vojska ze "západního bojiště". Po té již je pluk oficiálně vyjmut z ozbrojených sil Unie a obdržel svolení vrátit se nazpět do mateřského státu.126 Švec "byl očitým svědkem strašné srážky vlaku cestou z Washingtonu do Baltimore, kdy naši již k domácím krbům se vraceli a zkušenosti jeho nabyté po celý čas války, jsou jen novým dokladem toho, že i Češi hrdinně si počínali v obraně této země."127 Počátkem června již je pluk zpátky doma ve Wisconsinu. Josef Paidr "vrátil se s oněmi 276 muži, jež z celého pluku (1150 mužů) byli nazpět z vojny přišli. Jak velice se těšil, že opět spatří drahou svoji mať, na níž po celý ten čas , co na vojně dlel, byl nezapomenul, posílaje jí vše, co byl na penězích za své služby obdržel.128 Po veleslavném přijetí doma v Milwaukee,129 kde byl pluk dne 17. června 1865 slavnostně rozpuštěn, ale důstojníci, poddůstojníci i většina vojínů ještě musela vyřídit mnohé formality - včetně urgencí nedoplatků služného.130 Kaprál František Fišer to vše popisoval následovně: "Nezapomenu nikdy na ten obraz, jaký spatřil jsem po našem návratu do Milwaukee; tisíce lidí s jásotem nás vítaly, ale v jásot ten mísilo se kvílení žen a dětí, které mezi námi své drahé nenalezly.... V Milwaukee zdrželi jsme se dva týdny a po svém propuštění odebral se každý ku své rodině....".131 Celá řada přeživších českých veteránů opustila po válce stát Wisconsin dále na západ,132 ale většina veteránů pluku pravděpodobně zůstala doma. Podobně jako mnoho jiných jednotek a společenství, i veteráni tohoto pluku pocítili potřebu se čas od času scházet. První sraz veteránů se uskutečnil ještě dosti živelně v Milwaukee roku 1867, při tradičních oslavách 4. července, ale již záhy vznikla funkční organizace ("26th Wisconsin Association" - v počátku v čele s ex-plukovníkem Jacobsem),133 volně začleněná do celonárodních veteránských struktur ("Grand Army of the Republic"), které počaly tyto srazy cílevědomněji organizovat i mimo tento obecně slavený termín. Český kapitán František Landa zemřel v Milwaukee již v dubnu 1872,134 ale kaprálové František Fišer a Josef Paidr, stejně jako vojíni Ludvík Khon a Václav Pazderník se stali aktivními členy této asociace,135 což ovšem nikterak nebránilo ostatním našim veteránům - nečlenům, zůčastnit se těchto každoročních srazů - spíše naopak. Roku 1888 se 25. piety u Gettysburgu jelo zůčastnit 26 veteránů pluku, což bylo mimo území mateřského státu a na tak vzdálené bojiště v této době opravdu nebývalé množství.136 Patrně nejvíce veteránů pluku (výrazně přes 300) se setkalo v domovském Milwaukee v srpnu 1889 u příležitosti celonárodního srazu veteránů (celkově přes 100.000).137 Roku 1913 se u příležitosti pietních oslav 50 výročí bitvy u tohoto Pennsylvaniaského městečka měla zúčastnit i delegace 40 veteránů pluku v čele s Frederickem C. Winklerem - mezi účastníky mise byli uvedeni i naši krajané František Fridrych a František Řezáč.138 "Dvacátého století" se krom těchto dvou mužů ověřeně dožili ještě i Jan Šimonek (+25.3.1914)139 a koncem roku 1914 ještě žil i mnohokrát vzpomínaný Ignác Skala.140
| 117 | Battles & Leaders IV. - str. 683 |
| 118 | ČERMÁK, Josef: c. d., s. 363 |
| 119 | PULA, James S.: c. d., s. 290-302 |
| 120 | Official Records - Carolina Campaign, Casualties - 26th Wisconsin Infantry |
| 121 | Amerikán - r. 1890, s. 190 |
| 122 | PULA, James S.: c. d., s. 421 |
| 123 | PULA, James S.: c. d., s. 411, 418 a 421 |
| 124 | Amerikán - r. 1892, s. 199 - "Tam vyležel jsem se až do 3. července 1865, načež jsem byl propuštěn, ale ne úplně vyléčen, neboť poněvadž bylo nemocných mnoho, posílali, koho jen mohli , domů." - "Časem i mé zdraví se lepšilo, ale úplně zdravým jsem se již více nestal, neboť svízele, jaké bylo zažíti vojínu v Občanské válce, byly příliš velikými, než aby jim člověk nepodlehl.." |
| 125 | PULA, James S.: c. d., s. 401 a 419 |
| 126 | PULA, James S.: c. d., s. 305-311 |
| 127 | Amerikán - r. 1890, s. 190 |
| 128 | Amerikán - r. 1890, s. 194 |
| 129 | Milwaukee Sentinel - 19.6.1865 - "Ex-guvernér Edward Salomon přivítal navrátivší se důstojníky i mužstvo srdečným projevem v němčině, což v řadách pluku vzbudilo nadšený ohlas. Vřelé přivítání 26tého pluku však bylo všeobecné a odpovídající jeho příkladné vojenské službě, i jeho obětem položeným na oltář vlasti a občanských svobod." |
| 130 | PULA, James S.: c. d., s. 312-314 |
| 131 | ČERMÁK, Josef: c. d., s. 405 |
| 132 | Skala dožíval v Dodge v Nebrasce - Amerikán - r. 1915, s. 276; Mikulecký žil v Hutchson v Minnesotě - tamtéž, r. 1892, s. 199; Vaniš žil v Sauk Centre taktéž v Minnesotě - tamtéž, r. 1879, s. 160 a Krajník žil až v Lavace v Texasu - tamtéž, r.1880, s. 161 |
| 133 | PULA, James S.: c. d., s. 324-325 |
| 134 | PULA, James S.: c. d., s. 415 |
| 135 | PULA, James S.: c. d., s. 326-332 |
| 136 | Milwaukee Sentinel - 29.6.1888 |
| 137 | Milwaukee Sentinel - 27.8.1889 |
| 138 | Milwaukee Sentinel - 26.6.1913 |
| 139 | PULA, James S.: c. d., s. 401 |
| 140 | Amerikán - r. 1915, s. 276-279 |